Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

V dubnu mi zemřel tatinek, dědeček mým 2ma dcerám. Starší naprosto chápe pojem smrt,i mě utěšovala, že je děda pořád s námi a třeba jí pomůže se zkamarádit s dětmi na současném táboře. Mladší měla s dědou velmi blízký vztah.Tatínek trpěl rakovinou, procházel všemi stadiemi nemoci. Protože ho děti viděly takřka každý den, nebyl pro ně tak obrovskou změnou, jaká by nastala, kdyby ho viděly 1x za měsíc.To,že mu vypadaly vlasy a velmi zeslábnul,a vlastně jenom bezmocně ležel, i maličká brala jako samozřejmost, byl to její dědeček. Když odešel, abych ulehčila jeho odchod sobě i dětem, domluvily jsme se, že dědeček spinká (když ho malá viděla ležícího v rakvi, nebyl to pro ni ošklivý zážitek, ale usmívala se, protože pro ni opravdu jen spinkal).Starší hočičku, která chápala souvislosti, pohled na mrtvého dědu vylekal. Vyčítala jsem si, že jsem jí dovolila se na dědu podívat. Ted, když si na něj vzpomene, malá ho spojuje s každodenními zážitky spolu prožitými, někdy si i vymýšlí a dědu spojuje i tam, kde s ní nebyl. Jindy se na nás z nebíčka dívá a hraje si s pejskem, který zemřel 4 měsíce před páníčkem.