Přidat názor k článku Dvakrát do stejné řeky jsem vstoupila i nevstoupila…

Moc pěkné čtení. A zajímavá ta diskuse pod ním. Rodila jsem v roce 93 v Holandsku. A tato zemička je proslulá tím, že razí přirozené porody na prvním místě. Byla jsem těhotná prvně a popravdě, dost jsem se v těch všech informacích ztrácela. Takže jsem půl roku strávila študováním toho, jak to v Holandsku vlastně chodí. Zjistila jsem, že tam většina žen (cca 84%) rodí doma. Kromě porodu doma tam existuje tzv. poliklinický porod a potom normální porod v nemocnici. Ten poliklinický se liší od běžného porodu v nemocnici jen tím, že maminka jde nejpozději 24 hodin po porodu domů (samozřejmě když je vše ok). Nejčastěji to chodí tak, že žena porodí, setrvá 2- 3 hodinky a jede domů. Normální porod potom vypadá jako u nás, ženy zůstávají v porodnici cca 5 až 7 dní. V době těhotenství si musí každá maminka jeden z těchto tří porodů vybrat a nahlásit se k němu. Pro domácí porod si tak zabukuje porodní asistentku a vše se začne připravovat, pro porody v nemocnici je zase důležité aby se maminka nahlásila ve zvolené porodnici na termín svého porodu. Tím se v porodnicích registrují předpokládané porody a když se naplní kapacita, maminka je o tom informována při pokusu o registraci a musí si vybrat jinou porodnici. To je mimochodem dobrý systém, protože se tam nemůže stát, že přivezou rodičku a porodnice ji odmítne a pošle jinam, protože má už plno. Kde se maminka zaregistruje, tam potom rodí. Svízel je, když dostanete tzv. "lékařskou indikaci". To znamená, že vaše těhotenství není zcela ok a nebo je nějaké velké riziko nebezpečí či komplikací u porodu. To potom NESMÍTE rodit doma. Když jde vše jak má, můžete pár hodin po porodu v porodnici odjet domů, ale do porodnice musíte. Nenahlášený porod a nebo nedodržení lékařské indikace je trestné a považuje se za ohrožení života novorozence. Je to proto, že u nenahlášeného porodu vlastně není žádná odborná pomoc (protože u každého domácího porodu je odborná porodní asistentka a rodinný lékař - aby tam ale byli, musí se porod nahlásit a maminka předem zaregistrovat). Určitě je vám jasné, že než jsem se ve všem zorientovala, byla jsem ve 36. týdnu. A navíc - dostala jsem lékařskou indikaci. Mrzelo mě to, byla jsem ve velikém pokušení zkusit porod v porodním hotelu. Doma ne, protože jsme měli velmi malý byt, ale v Holandsku může rodina zvolit i tzv. porodní hotel, který se snaží vytvořit co možná nejpřátelštější domácí prostředí. Bohužel, porodní hotel je na úrovni domácího porodu, jsou tam jen porodní asistentky a žádné klasické gynekologické vybavení jako v porodnici. Takže zvolit si hotel, jsem nesměla. Jsem ale optimista, takže jsem se přihlásila k poliklinickému porodu a těšila se, že všechno půjde rychle a hladce. Porodnici jsem si vybírala tak, jak to je v H běžné. Navštívila jsem ji, prohlédla si oddělení, ukázali mi porodní pokoj i kde budu po porodu. Vypadalo to dobře a bylo to jen "za rohem". Termín porodu jsem měla na 24.12. 1992 a těšila jsem se, že to vyjde a dostaneme dáreček pod stromeček. Když se nic nedělo ani 3. ledna 1993, lékař rozhodl, že musím nastoupit k vyvolání porodu. Nechtělo se mi, ale co se dalo dělat. 4. ledna jsem nastoupila a začal kolotoč všech možných vyšetření. Ukázalo se, že jsem nebyla vůbec otevřená, ani na 1cm, takže mi zavedli k děložnímu hrdlu speciální balónek, který na něj tlačil a měl způsob otevření alespoň na 3 cm. Celý den se nedělo nic, večer manžel odjel domů a já šla zklamaně spát. Všechno se ubíralo jinak, než jsem si představovala. Brzo ráno mě znovu prohlédli a dostavila se dobrá zpráva - už bylo možné nasadit kapačku, která vyvolá děložní stahy. Takže jsem znovu volala manžela aby přijel a byla jsem přestěhována na porodní pokoj. To byl takový útulný pokoj určený jen pro nás a připravený na porod. Bylo tam sice mnoho různých přístrojů, ale taky kuchyňská linka, rychlovarná konvice, mikrovlnka - pro naše potřeby. Byla to taková kombinace špitálu a nějaké domácnosti :-) Nijak jsem si to ale neužila, protože mi zavedli do pochvy sondu měřící odezvy dítěte takže jsem musela neustále jen ležet a nemohla se ani pohnout. Trochu mi vadil tlak, který v Holandsku existuje, pokud jde o otce u porodu. Když ho tam nemáte, dívají se na vás jako na nějakého asociála a nebo vás litují, že jste buď svobodná matka a nebo vdova. Manžel se s příjezdem chvíli zdržel, visel někde v zácpě aut a hned jsem to zažila na vlastní kůži - copak se stalo, kde je tatínek, proč není tatínek? Pociťovala jsem to trochu jako druhý extrém. U porodu jsem manžela mít chtěla, oba jsme byli domluvení, ale tento přístup se mi zdál trochu přes čáru.... Někdy odpoledne jsem už měla kontrakce po minutě a stálo to za to. Bohužel, ani ve dvě ráno jsem ještě nemohla tlačit, protože dítě bylo vysoko. Nesestoupilo. V té době jsem měla kontrakce po minutě už přibližně 12 hodin a byla jsem k smrti vyčerpaná. Lékař navrhl, že kapačku vysadí, kontrakce se tím zastaví a v 8 ráno pojedu na sál na císař. Podle sondy slábly i odezvy dítěte a tak nebylo co moc řešit. Dodnes mě mrzí, že jsem byla moc unavená na to abych si trvala na epidurální analgezii. Když se mě doktor zeptal, jestli chci císař v narkóze, v polospánku jsem to odsouhlasila. V 8 hodin mě odvezli na sál a v 9,07 se narodil náš Honzík - zdravý, ale 5kg vážící a 54cm měřící klučina. Zdravý jak buk! Já ležela na jipce a všichni chodili a říkali, jak je úžasný. Chtělo se mio břečet. Všichni ho už viděli, já ne. A když mě přivezli konečně na pokoj a dovezli Honzíka, pro všechny hadičky a bolest břicha jsem si nemohla ani pořádně prohlédnout. A tělo mi ho ze stejných důvodů nepoložili. Chci tím jen říct, že jsem rodila v zemi, kde je personál fakt moc milej a za peníze pojišťovny okolo vás skáčou od nevidim do nevidim. Manžel samozřejmě dostal během mého dlouhého porodu na porodním pokoji i teplé jídlo a pití. Pochopitelně se mnou na pokoji tu noc před císařem i spal. Nic nebylo problémem a na nic si nemohu stěžovat. Přesto - kdybych si mohla přát, byl by to klasický porod. Trvalo mi asi rok, než jsem v sobě zazdila pocit, že mi něco chybí. kamarádky vyprávěly, jak to jejich mimčo poprvé zabrečelo... já u toho nebyla. Takže bych řekla, ať už doma nebo v porodnici, když to jde, všem bych přála rodit přírodní cestou. Ono totiž pokud jde o císaře, není všechno zlato co se třpytí...
PS: Díky za fajn článek