Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

pravopisné určení slova "parte" se já osobně s pojetím pohřbu v současné době neztotožňuji. Opravdu mi připadá lepší pohřeb před x lety, kdy v případě úmrtí bylo to poslední rozloučení max. následující den /nebyly chlaďáky, jen márnice/. Připadá mi naprosto normální postup, kdy blízký zemře, zůstane doma v rodinném kruhu, kde se s ním všichni rozloučí, druhý den se vypraví pohřební průvod na hřbitov a potom se jde třeba do hospody. To mi připadá přirozené. Co mi připadá nepřirozené, je šok ze smrti blízkého, pak týden se dávají nejbližší dohromady a potom se ty rány otevírají znovu. Je to jako operace, kdy by se rána uzavřela jen provizorně s tím, že až bude za týden čas, tak se do dodělá pořádně.
Zprávu o smrti je přece možné poslat širokému okolí formou parte, kde se uvede pouze doba úmrtí s poznámkou, že poslední rozloučení proběhlo v kruhu rodinném. Co je na tom špatného. Já osobně bych to tak chtěla.
Když zemřel manželovi tatínek, tak okamžitě sešli všichni nejbližší téměř ihned a popili, zavzpomínali. To bylo bezprostřední. Za týden na pohřbu už byli upjatí, jen aby to měli za sebou. O žádném "mejdanu" v tom dobrém slova smyslu nemůže být ani řeč, to všechno už proběhlo bezprostředně po jeho úmrtí. Už to nebylo poslední rozloučení, ale "komedie" pro okolí, kdo z nich ví, kde má pomník. Když chodím na hřbitov za blízkými s kytkou, zajdu i za cizími /nepříbuznými, ač blízkými svému srdci/ a zapálím svíčku nebo položím kytku.
Na co jsou věnce se stuhami s nápisy apod. To opravdu nechápu. Jenže teď pohřebnictví funguje jako těžký kšeft, takže i když se chcete rozloučit se svým blízkým druhý den, není to možné. Oni vám totiž mrtvého nevydají, kvůli hygienickým předpisům. A zkuste jim nevydat svého blízkého mrtvého s tím, že to uděláte až druhý den. To by bylo opravdu zajímavé.