Pavlo3,
presne ,jak pises, kazdy porod byl jiny....i ty moje a jsem moc zvedava kam dospel Obilnak:-))jeste po dalsich 2letech, az budu rodit tretiho prcka:-))
Myslim si, ze konkretne tato porodnice udelala velky skok dopredu a rok od roku je pristup a metody, ktere se tam daji vyuzit lepsi a lepsi..jen to sestinedeli:-(, ale i to se da prezit, budme radi, ze nerodime v porodnici na Ukrajine,Bulharsku a pod.:-))
To ,co rikala mamka o Obilnaku, kdyz rodila me r.1971, pak teta bratrance r.1986, ja prvniho r.1991, pak druhyho r.2003...se velmi a velmi lisi od horsiho jen k lepsimu.
Jasne, ze je to vse o toleranci.Ja toleruji clanky matek ,,domorodicek", ale vytaci me, kdyz se takova nejaka obhajkyne navazi do porodnic jako takovych- div ne muciren a personalu pomalu vrahu nevinatek.I takove odezvy tu obcas byly a nejen na Rodine.Kdyz tolerance, tak oboustranna.Ne?
Mam jednu kamaradku, ktera rodila doma.Ukazovala mi video, manzel vse natacel.Psa dali k sousedce, kocku vyhnali ven, sourozence dali babicce a byli ve sve loznici, udelali si skvelou atmosferu..poslouchali oblibenou hudbu, zkoukli romantickej film Modra laguna:-)......popijela dzusika, a mlsala zmrzlinu....az se proste mimi narodilo.Fajn, zkoukla jsem, zajimave, nic vic.Ja bych se presto nerozhodla rodit doma.Ale nenapadlo by me to nejak vehementne kritizovat a rejpat do ni, ze je hazarderka.Byla a je to jejn jeji vec.Ne moje.Matky rodici doma jsou pro me jen odvazne..nase babicka vzdy rikala,,Clovek mini, Buh meni".Jeden nikdy nevi, komplikace se muze prihodit i uplne zdrave rodicce doma nebo v porodnici.Ja odvazna nejsem a proto a i vzhledem k mym zdrav.problemum radeji budu v porodnici.
Jina ma kamaradka by za nic na svete nerodila doma a ona je zrovna ten typ, co se diva na domarodicky jak na blaznive zenske, hazardujici se sebou i s miminkem...a stalo se ji to, co neocekavala..prekotny porod, tak tak stihla dobehnout do koupelny, vlezt do vany a malej byl venku.Pak ale stejne jela sanitkou do porodnice.A jaky byl jeji dojem???Hlavne , ze je mimi zdrave a ze ho pry nevyplkla na chodbe na kachle!Jinak nic.Zkratka jsme kazda jina.
Sestrenice v USA ma 3deti a porody vsechny jen ambulantni.Do porodnice dojela, porodila a za par hodin jela domu.A to kdyz ukazovala video, jak vypada porodni pokoj tam, tak se fakt dal srovnat s 5ti hvezdickovym hotelem.Ale presto, jela domu.Tyden mela doma neco jako chuvu/zdrav.sestru, ktera ji pomahala na zacatku a pak uz vse sama.
Spoluzacka na Novem Zelande rodila take ambulantne,porodnice srovnatelna s tou v USA za trochu vyssi priplatek, ale i ona si to chvalila.2mesice pred porodem ji byla pridelena porodni asistentka, ktera az do porodu nechala na ni , jak se nakonec rozhodne, ci doma nebo ambulantne, pripravovala ji na vse.
Temer 5let jsme -manzel natrvalo a ja a syn a pak deti:-))zili na stridacku v Nemecku.Poznala jsem tam spoustu cechonemek, slovenek....ktere mely deti a ruzne typy porodu.Ambulantni, doma, v porodnici....dokazaly se o tom bavit uplne normalne, bez afektovanosti, respektovaly jedna druhou, nikdy se nedohadovaly o tom, co je nebo neni lepsi.Proste ty ses rozhodla rodit doma v posteli s celou rodinou, OK.Ty zas v porodnici s doktorem, OK.
Proste tolerance a rozhodnuti na spravnem miste.
Na nemeckych TV stanicich nechybi rada dokumentu, poradu, filmu o tehotenstvi a porodech.Cele tydny a mesice jedou v TV cele bloky o ruznych parech od poceti az po porod, at uz doma nebo v porodnicich, klinikach a pod.zarizenich k tomu urcenych.Je to moc zajimave.Neco takoveho tady dost chybi.Mozna by pak ta vzajemna tolerance po sledovani takovych poradu byla vyssi.
Trochu od veci, ale prave sledovani techto poradu cca v casovem horizontu 1roku, privedlo meho manzela bez natlaku a rozhodnuti k tomu, ze u porodu chce byt.Do te doby pojem nemocnice, doktor, porodnice ho privadel do stavu zezelenani a na omdleni.Tim, ze vse sledoval, dospel k rozhodnuti, ze bude asi fajn byt u toho, az se mu narodi jeho dite.Kdyz jsem ja rekla, ze bych chtela , aby u toho byl, rekl, ze do toho jednoho at ho nenutim , ze to nikdy neudela.Respektovala jsem ho, a kdyz sam prisel s tim, ze chce u porodu byt, byla jsem moc rada.A nakonec i on, kdyz prestrihl pupecni snuru byl ten nejstastnejsi tatka na svete:-)
Předchozí