Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

Psychouši, mě to nepřipadá jako nějaký fofry, jen sled událostí. Mí blízcí znají můj přístup, názor a přání, ale nevím nevím. Jde o to, že na přání mrtvého se moc nedá. Tatínek mého manžela si přál zemřít doma. Bohužel, zemřel na chodbě na příjmu v nemocnici. Chtěli jsme ho odvézt domů, ale prý bohužel - předpisy. Chtěl být uložen na hřbitově vedle svých rodičů - to se splnilo. Chtěl rozloučení doma v nejbližším rodinném kruhu - tak to nešlo, co by tomu přece řekli lidi. Doteď jsem nepochopila, proč to nemohlo být tak, jak ještě za života chtěl. Jeho manželka /maminka mého manžela/ prostě chtěla pohřeb a na něm hodně lidí. Je to paradox, protože ona sama si žádný obřad nepřeje a přeje si rozptýlení. Já to nechápu. Na mrtvého už se žádné ohledy neberou, jako by to už člověk nebyl. MMCH stejně jako přání otce, tak i její, je mezi nejbližším známé. Ale až nastane ten okamžik, tak její přání bude splněno, jenže přání otce splněno nebylo. Myslím si, že si to doteď maminka manžela vyčítá. Nevím, proč jednala proti přání svého manžela, nikdy nám to nechtěla objasnit.