Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

co se týká těch předpisů, leccos nechápu. Je jasné, že zemřelý nemůže být den v přetopené místnosti či v parném létě. Ale proč bych ho nemohla mít doma, když mám na to podmínky. Myslím tím tak den, nebo alespoň pár hodin. Hlavně když si to přál. Tam bych se s ním chtěla rozloučit. V klidu. Jaké je důstojné loučení se zesnulým, když máš za zády zřízence. Každý ať to má, jak mu to vyhovuje. Jenže pokud by náhodou můj blízký zemřel doma a přál by si rozloučení doma, tak jedině můžu riskovat postih za to, že jsem ihned nepřivolala lékaře a pohřební službu.
Neodsuzuji ty, kteří si přejí pohřeb, věnce, hudbu a já nevím, co ještě. To jim zákon dovoluje. Ale pokud to zemřelý chtěl jinak, musím nutně porušit zákon. To je správné? Dřív byl zákon o uložení urny s popelem. Babička měla popel dědy doma a musela na to mít zvláštní povolení, protože doma prý nesměl být. To už naštěstí neplatí.
Já sama mám sepsanou poslední vůli a mám sepsané přání ohledně pohřbu /nesnáším náhody/. Můj manžel je s tím seznámen, ale děti samozřejmě ne, jsou příliš malé. Doufám, že až jednou nastane ta chvíle /a snad to bude za dlouho/, tak se mým přáním budou řídit, i když to zavání porušením předpisů. Ale i kdyby se mým přáním neřídili, stejně už nebudu moci nic dělat a už mi to bude jedno. Tak já nevím. Má poslední přání smysl?