Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

Jistě? A k čemu tedy vyslovují lidé ještě za svého života poslední přání? K čemu tedy jsou ty věnce, kytky, obřady, rakve - já myslela, že pro mrtvé. Vy si normálně chodíte kupovat věnce a smuteční stuhy? Já tedy ne. K čemu je živému pozůstalému rakev, věnec nebo smuteční kytice. Já když dávám na hrob kytky, nedělám to pro sebe, dávám to tam mrtvým, i když vím, že si je nemohou vzít. Když už tam dávám květiny, tak takové, které měl zemřelý rád a ne ty, které se líbí mě.
Já to neumím přesně vyjádřit, ale současné společenské pojetí posledního rozloučení /pohřbu/ mi připadá nedůstojné a nicneříkající. Není to moc pro ty nejbližší, spíš pro široké masy. Se vzpomínkou na zemřelého to nemá téměř nic společného - kromě nápisů na kytkách a rakvi.
Abych byla spravedlivá - nedávno jsem byla na pohřbu maminky mé kamarádky, která zemřela po těžké nemoci. Sice bylo také pohřeb týden po její smrti, ale od začátku až do konce to opravdu byla oslava a vzpomínka na její život. Hudba, kterou ráda poslouchala, všude její fotografie, pár zážitků z jejího života a byl promítnut film sestříhaný z rodinného alba. Bylo to neformální, rakev nebyla středem, byla tak trochu bokem, taková přítomná a zároveň nepřítomná, nikde nic černého, tmavého, ponurého, plno květin v zářivých barvách, žádné smuteční věnce, černé stuhy, bylo to moc zvláštní. Nebyl to mejdan, tohle byla opravdu důstojná vzpomínka.