Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

...K čemu je živému pozůstalému rakev, věnec nebo smuteční kytice....


No a k čemu je mrtvému? :-)

Psychouši, vytrhuješ to z kontextu. K čemu jsou živým věnce, kytice a rakev - k ničemu.
K čemu jsou mrtvému - také k ničemu, ovšem kromě rakve, že ano.
Já psala o tom, že také zazněl argument, že do druhého dne není možné sehnat květiny, věnce, stuhy, a proto že je krom jiného potřeba pohřeb poněkud pozdržet. Jenže to není nutné pro mrtvé, ale ani pro živé.

Nevím, čím to je, ale já jsem zatím vždy byla na pohřbech blbých a nicnevypovídajících /ovšem pouze z mého hlediska/. Jen ten poslední byl vyjímečný, osobní a důstojný /také z mého hlediska/. Možná se také někomu "nelíbil".

Dříve se říkalo - mrtví patří k mrtvým, živí k živým. Jenže to se pohřbívalo do země. Taky bych nechtěla mít přibuzného pohřbeného na zahradě - i když je to 2 metry pod zemí. Ale platí to i dnes, kdy je nejběžnější kremace? Chodilo se na hřbitov opravdu za zemřelými - byli tam, pod zemí. Teď je tam v urně popel. Proč nemít schránku s popelem trochu blíž. Nemyslím na krbové římse v obýváku. Ale třeba na zahradě pod stromem, kde děda rád sedával.
Tak bych to chtěla já, to je mému srdci blízké.
Ale bohužel, není to běžné.

A také si samozřejmě uvědomuji, že leckdy to není proveditelné, před panelákem by to jistě nešlo.