Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

Lízo, a proč si to myslíš? Myslíš, že kdysi, když nebyly chlaďáky, jen márnice, a pohřeb musel být druhý den, nešlo o důstojné rozloučení?
Nyní to zase nejde druhý den, tak se řekne, že je to nejlepší za týden.
Já nemám chuť se zemřelými se loučit veřejně s x lidmi za zády. To opravdu ne. Chci se rozloučit sama, posedět s ním - těžko to psát. To mi nebylo v případě tchána či mého dědy umožněno - prý to nejde. Mám se na něj prý podívat v den pohřbu přes sklo.

Já přece nenutím tohle někoho dělat, když má chuť být na pohřbu s kytkami a věnci a tam se rozloučit, jeho věc.
Jde mi o právo výběru, protože já se rozloučit po svém nemohla. A to jen proto, že nezemřeli doma, ale v nemocnici. Jestli-že je rozloučení pro živé a podstatný je jejich zájem, tak proč já nemohla. Možná proto mám k tomuto tématu takový přístup. Možná proto, že se může stát, že se nebudu moci nikdy se svými blízkými po svém rozloučit.