Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

Xantipo,

Tobě se evidentně stalo v souvislosti s pohřbem něco hodně nepříjemného (tedy kromě toho, že to sama o sobě není radostná událost). Jako by někdo něco udělal hodně proti Tvé vůli u člověka, který Ti byl zaživa hodně blízký, Tys to chtěla jinak a zdálo se Ti to falešné. Prostě pro Tebe to tu funkci katarze nemělo.

Já si skutečně myslím, že cokoli uděláme po odchodu našeho blízkého, neděláme už pro něj, ale pro sebe. A ty kytičky, věnečky a všechny ty serepetičky okolo mají smysl jen jako prostředek, který pozůstalým pomůže se s tou událostí vyrovnat. V Africe nebo v Asii se to třeba dělá úplně jinak, ale ten smysl je stejný. I ty kytky, co nosíš na hrob, tam nosíš pro sebe. Já jsem na hrobě svých rodičů nebyla už aspoň pět let. Nepovažuji to za důležité, mně návštěva hřbitova a údržba hrobů nic neříká, spíš mě to drásá, a mým rodičům je to už bohužel jedno, i kdybych jim osázela hrob samými orchidejemi.

Myslím, že forma pohřbu by se měla řídit přáním nejbližších osob toho zesnulého, tudíž pokud bys takovou osobou byla Ty (což Ti samozřejmě nepřeju), tak by sis do toho neměla nechat mluvit, naopak pokud tou osobou byl někdo jiný, tak bys zase do toho neměla mluvit Ty jemu.