Přidat názor k článku Děti se ptají na smrt

Svatba (a ani ten pohřeb) není podle mého názoru zbytečnost, když ti lidé, kterých se to týká nejvíce (tj. v případě svatby ženich a nevěsta, v případě pohřbu nejbližší pozůstalí) usoudí, že to tak chtějí mít. Že třeba (u té svatby) chtějí uspořádat den výjimečný pro ně dva, na který by mohli po zbytek života vzpomínat a který by byl rituálem stvrzujícím, že oni dva se rozhodli strávit ten zbytek života spolu.

A to může obnášet celou řadu variant: svatbu jen ve dvou s dvěma svědky a svatební hostinou v nádražním bufetu; svatbu s obědem pro nejbližší příbuzné a přátele, velkou svatbu pro celou vesnici a přilehlé okolí, svatbu v balóně, pod mořem... a cokoli si jen vzpomeneš, za předpokladu, že SNOUBENCI TO TAK CHTĚJÍ.

Nebo se můžou rozhodnout, že žádnou svatbu nechtějí, že je to šaškárna. A to je taky v pořádku, POKUD TO TAK CHTĚJÍ SNOUBENCI.

Neuznávám žádné kompromisy "pro klid v rodině" protože nikdo jiný kromě snoubenců DO TOHO NEMÁ CO KECAT. (Tedy pokud to nefinancuje, ale to je zase jiná kapitola). Z toho jsou pak ty zkažené svatby, spousta vyhozených peněz a pocit doživotní křivdy. Fuj.