Přidat názor k článku Dvakrát do stejné řeky jsem vstoupila i nevstoupila…

Souhlasím, že porod v Budějovicích není zrovna ideál, ale tak jako všude je to hodně o lidech. Můj první porod v roce 2002 rozhodně nebyl nejhezčí zážitek v životě, spíš se dalo mluvit o opaku. Moc mi nepřidalo, že o mě doktorka mluvila v mé přítomnosti stylem: Vona netlačí, to to zase budu šít hodinu, no a teď je modrej (to jako můj chlapeček). Měla jsem z toho celkem trauma, ale přesto jsem podruhé opět byla rozhodnuta rodit opět v ČB. Na samém jihu Jižních Čech opravdu moc porodnic na výběr není, snad jen porodnice v Českém Krumlově, ale ta nemá neonatologické odd., takže pokud má dítě problém, stejně vám ho odvezou do ČB. Syn měl 2x omotanou šňůru kolem krku a ještě na ní byl uzel, takže jsem o porodu doma opravdu neuvažovala. Nevím, jestli se věci mění k lepšímu nebo pomohla přítomnost manžela u 2. porodu (poprvé jsem ho tam nechtěla já sama, pokud mě něco bolí nejsem ráda středem zájmu), ale přístup personálu ke mě změnil v tom, že se mnou bylo jednáno jako s člověkem. Možná jsem jen měla v prvním případě štěstí na doktorku-semetriku. Porodní asistentky ale mají můj vděk v obou případech, byly hodné a ochotné. Přesto bych přítomnost manžela jako bytosti, která je při smyslech a tudíž si na ní tolik netroufnou, u porodu vřele doporučovala.