Přidat názor k článku Dvakrát do stejné řeky jsem vstoupila i nevstoupila…

Taky jsem rodila v ČB a také hrůza (96). Chtěla jsem si zavolat manžela k porodu (ležela jsem v porodnici na rizikovce přes týden), ale protože jsem už byla na "hekárně" a telefon na karty byl jen na chodbě a ze služebního telefonu mě zavolat nedovolili (mobily tehdy nebyly). Na "hekárně" jsem ležela na laminátovém lehátku u sprch, byla mi zima, dali mi jen prostěradlo na laminát a vůbec si mě nevšímali (od 3 hodin ráno do 6-ti večer) a zakazovali mi jíst a pít (jídlo jsem žádné u sebe neměla a pila jsem vodu z kohoutku). Vůbec jsem se neotvírala, ráno mě prohlédli, v poledne mi dali injekci po které se měl porod rozjet nebo zastavit (jen se mi pak chtělo moc spát a kvůli příšerným bolestem to nešlo), asi ve tři píchli plodovou vodu. Bolesti byli příšerné, ležet se nedalo sprcha nepomáhala a tak jsem jen chodila a chodila. Po šesté hodině zjistili, že už je to k porodu, honem honem přesun na sál, klistýr mi dát už nestihli, pak šli 2 porodní asistentky s doktorkou vedle na kafe a křičeli na mě ještě netlačte. Pak se na pár zatlačení narodil syn 4,18 kg. Najednou samá ochota, jak uviděli tak velké dítě. Pak šití (museli zavolat ještě jednoho doktora na pomoc, jak moc jsem byla vevnitř potrhaná).
Jinak holky, co měli u porodu manžela, si porodnici velice chválily.
Přístup dětských sestřiček a doktorů na novorozeneckém byl výborný, díky nim jsem syna kojila (vůbec nám to nešlo), měli úžasnou trpělivost. Těm díky.
Tak rada pro rodění v ČB: Otce či jinou osobu sebou.