Přidat názor k článku Dvakrát do stejné řeky jsem vstoupila i nevstoupila…

Xantipo, ja take nebudu nikdy rodit doma. Totiz, jestli vubec nekdy budu, tak uz jako senilni matka - zazrak mediciny :-)). A take proto, ze po prvnim porodu v sobe moc neverim - ale nevim presne koho je to chyba.
Prispivam s podobnymi poznamkami spise proto, ze zivote jsem videla kus sveta (i kdyz jen jako relativne zdrava studentka nebo zamestnankyne a ne jako pacientka), o porodech trochu ctu, kdyz mi neco padne do ruk. Jsou skutecne zemi, kde pomoc pri domacich porodech se poskytne profesionalne a bez urazek takovych, jako "nezodpovedna matka", ktere nevadi, ze jeji dite se udusi. Vlastne to mi rekly i v porodnici, protoze jsem kricela, a to skutecnosti v takove situaci hodne ublizi.
Zajima mne toto tema take proto, ze v ceskym porodnickym diskursu chybi zatim stranka psichologicka a socialni. Ja nejsem blazen, abych popirala, ze rodicka a novorozenec potrebuje pomoc ciste medicinskou, ale neni to jedine o cim by se melo mluvit a formulovat jako jedine tema a hlavni priorita.