Přidat názor k článku Spaní v mámině a tátově posteli může být pro děti osudné

My jsme si začali brát syna do postele od té doby, kdy se začal sám obracet a cestovat po postýlce, asi od půl roku. Vždycky se v nějaké nepohodlné poloze vzbudil a plakal a opravdu nejjednodušší a nejúčinnější na uklidnění bylo vzít ho, lehnout si s ním do postele a kojit ho. Doteď kojím v noci třikrát, čtyřikrát, někdy se jen přisaje a spinká, má mamku místo dudlíku na uklidnění. Večer usíná při kojení, po kterém ho dáme do postýlky, ale při prvním vzbuzení ho hned beru do postele. Pro mě je to moc krásný pocit, mít dítě takhle blízko u sebe a manželovi to také nevadí. Příbuzní i naše pediatrička nám říkají, že si takhle šijeme na sebe bič, že bychom naopak měli syna už teď odnaučovat nočnímu kojení a nechat ho spát v jeho postýlce i za cenu "vyřvání", ale to je pro mě nepřijatelné. Prostě spíme společně. Někdy si k nám do postele ještě skočí náš pejsek a to je pak na nás opravdu pěkný pohled :-)