Přidat názor k článku Je vhodné spát společně s miminkem?

Uřímně řečeno, tahle diskuse mě docela zaujala. Jednak už jedno 4-leté dítě (čistě a výhradně samo-postýlkové) mám a jednak mám také čerstvé miminko. A děti se tolik liší... Zatímco starší byl zlatý, stačilo mu v noci vyplnit jeho potřeby - zabral hned znova. Přiznám, že jako rodič kojence jsem byla značně rozmazlená. Nové miminko ale nemá bráškovy stereotypy. V noci spí mnohem hůř než ve dne, budí se co chvíli. Nakrmení/přebalení řeší vše jen na chvilku. Jádrem problému je dudík, který spontánně pliváme, ale který v té pusině mít prostě musíme, pokud máme trošku zabrat (jinak řveme jako tur). A tak jsem dnes, vyčerpána, vzala děcko prvně do postele k sobě. Ne, nespala jsem s ním - jen jsem ležela a dudlem zašpuntovávala tu malou lačnou pusinku (rozumějte, necelou hodinu po nakrmení nemohl mít hlad - bohužel nekojíme). Po cca hodince zabral (a spal další 2 hodiny). Jakmile jsme si byla jistá že je klid, opatrně jsem mímo přesunula do jeho postýlky (k sobě jsem ho brala i v jeho zavinovačce, takže nebyl problém ho nenápadne přesunout). Jestli bych se nebála udělat to v noci netuším, noční si zatím bere tatínek :-), při vřeštivých časech je mimi v koši vedle gauče a tam tatínek z lehu rezignovaně špuntuje dudlíkem :-) a občas se i vyspí... Takže pro mě asi takhle - někdy je to řešení, vzít mimi k sobě. Pokud k tomu není důvod, dávám dítě do postýlky, ale při desátém vylezení z postele během 30 minut trpělivost dochází :-).