Přidat názor k článku Jde to i bez plínek?

Zuzi S a spolek podobnych "modernistek", ja bych to vse, co jsi pojmenovala „modnimi trendami“ roztridila podle osobniho gustu a nechala prostor pro osobni vkus a zivotni styl jinych. Kocarek pro mne byl na nic, muj syn ho nenavidel, a vse postupne vyskousene nosici pomucky hodne pomohly. Videla jsem hodne matek, kterych deti spokojne spali v kocarku, a obcas zavidela jsem, ale jestli to nejde, tak nejde. Nosit mimino je prijemnejsi nez neustaly vriskot. S satkem nebo klokankem muzes spise do galerii nebo na historickou prohlidku zamku. Kojeni pro mne nebyl zadny problem, a dokud jsem kojila, neznala jsem, co to je vazna detska nemoc. Cestovala jsem kam chtela, a nebyl problem ani ze strachem z nemoci ani s varenim kojeneckych jidel, ani z toho, ze dite ztrati sve jistoty, rezim a pod. Ale take dovedu se predstavit, ze se nekdo, koho kojeni jen trapi a omezuje, rozhodne jinak.
To naslouchani miminkovskym chutim curat nebo kakat nebylo by nic pro mne – ja radeji nechavam si kousek sveho ducha volneho od ditete a venuji si tomu, co pokladam za stejne dulezite – svemu oboru. Jsem naprosto jista, ze tak jsme stastnejsi oba dva. Ale jestli nekdo nema cim vice se zamestnat – proc ne. Mmch, setrit pamperskama to neni zvyk z bushi, stredoevropskou mentalitu muze velice vrele oslovit.
Jako matka v usvitu toleranci ve vecich materstvi ve stredni Evrope jsem si uzila az moc pocitu, ze ve sve socialni roli matka jsem a priori idiot. Asi proto, ze na roli idiota a neuctu nejsem zvykla, stvalo mne to vecne a neodbitne zasvecovani, kdy mam prestat kojit, ze pampersky jsou neekologicke a ze dite v pamperskach ve dvou letech nemuze byt normalni. Kategoricke prohlasovani ze to vse k moderni spolecnosti nepatri, mi nepripada moc vkusne. Ve spolecnosti, kde uz dveste let skolni dochazka je povinna, matky svoje volby maji nejcasteji dost dobre nastudovane, promyslene, a priszpusobene k vlastnim potrebam. Naopak, k modernimu zivotu patri ruznost a tolerance.