Přidat názor k článku Jedna dvě, Honza jde

Musím souhlasit s Libikem, já na místě těch návštěvníků bych taky nebyla odvázaná z toho, že mi do výkladu (který by mne předpokládám zajímal, jinak bych tam nelezla) nějaké dítě "roztomile" žvatlalo. Takže syna ve věku 2 a 3/4 roku zatím na žádné podobné akce neberu. Nejde o to, že by to "nevydržel". Ale jak ho znám, tak by chtěl po zámku běhat, podlézal by ty zábrany, a kdyby ne, tak by se minimálně furt na něco ptal (nahlas, šeptat neumí, to zřejmě podědil po mamince) a já bych musela odpovídat. Rušil by jak ostatní, tak mne.
Dokud byl mimino v kočárku, byli jsme s ním párkrát třeba v Rudolfinu na výstavě. Co začal chodit a mluvit, tak ho bereme jen tam, kde by nikoho rušit neměl - do ZOO, do Národního muzea na zvířátka apod. Prohlídky s výkladem jsou pro takhle malý děti naprd. OK, třeba některé dítě vydrží nerušit, nemluvit, nezpívat, ale nic z toho nemá. Dá se jet na všelijaké zříceniny, kde průvodci nejsou a dítě může běhat, jak se mu zlíbí.
Když jsem byla dítě, tak se mnou dědeček po hradech hodně jezdil, ale až tak od 4, 5ti let. Jenže já už uměla číst, takže jsem si mohla číst ty cedulky u exponátů a navíc mne to vážně zajímalo. Každé dítě to nezajímá. :o)
A co si pamatuju, dokud byla malá sestra, tak se návštěvy zámků řešily tak, že s dítětem zůstal jeden venku a pak se rodiče prostřídali, pokud chtěli vidět zámek oba. To mi přijde jako dost dobrý řešení, na výletě obyčejně lidi zas až tak nespěchají a dá se to zvládnout. Navíc, když jde ten druhý, může na něj dítě s prvním rodičem počkat dejme tomu v cukrárně.