Přidat názor k článku Jedna dvě, Honza jde

Patřím asi mezi velmi nezodpovědné matky. Letošní léto jsem totiž vzala svého 21 měsíčního syna na prohlídku hned 2 objektů. Ne, nemyslela jsem si, že ho to bude nějak zajímat, ale tím, že jsem se stala matkou, jsem nepřestala být člověkem se svými zájmy. Přeci nebudu sedět celé dny doma, dokud syn nepříjde alespoň do puberty.

Nejdříve jsme navštívili Jindřichův Hradec. Trošku jsem se obávala, jak to syn zvládne a následně na něj byla náležitě pyšná, jak je hodný. Přišla ale studená sprcha. Průvodce (jakýsi studentík) mě v půlce prohlídky požádal, ať opustím zámek s tím, že syn hrozně vyrušuje. Nechápala jsem. Teprve potom mi došlo, že brebentění přítomných sourozenců ve věku cca 4 a 7 let připisuje automaticky nejmenšímu dítěti ve skupině - mému synovi. Nedala jsem se a skupinu neopustila. Naopak jsem hlasitě vybídla matku těch dvou dětí, ať ona zjedná nápravu (do té doby se tvářila, že se jí situace netýká a naopak po mně házela nepříjemné pohledy).

O několik dní jsme projížděli Červenou Lhotou. Jen na velké přemlouvání partnera jsem se nakonec odhodlala k prohlídce. Syn nebyl už tak dobře naložený jako v Jindř.Hradci, během prohlídky měl tendenci sedat si na zem nebo naopak pobíhat. Ačkoliv vše dělal téměř bezslyšně, očekávala jsem ostrou reakci mladé průvodkyně a raději se dobrovolně chystala k odchodu. Byla jsem ale mile překvapená. Průvodkyně se syna zastala. Pochválila ho s tím, že je potichu, že nikoho neruší a že nechápe, za co ho kárám. Dokonce i někteří návštěvníci se syna hlasitě zastali :o).

Sumárum? Nejde zobecňovat. Každý průvodce či průvodkyně jsou jiní a rovněž jiná je míra tolerance ostatních návštěvníků.