Xantipo,
nevím jestli je to problém jenom starší generace. Já obyčejně taky nezasahuju do věcí cizích lidí, ovšem je rozdíl vidět v tom vlaku matku, která se SNAŽÍ ty děti klidnit nebo na to kašle. Pokud na to kašle a já bych to už opravdu nemohla vydržet (což se stává zřídka, jsem dost splachovací), tak jí to samozřejmě řeknu. Pokud se snaží a nezvládá, neřeknu ani popel. To se může stát.
Mám s cestováním s dítětem poměrně hodně zkušeností, protože nemáme auto a jezdíme většinou vlakem a po městě MHD. Když se synovi celou dobu věnuju, tak je hodný a nikoho neobtěžuje. Když si vyndám časopis a nechám ho běhat po metru, tak samozřejmě obtěžuje. To samé třeba v restauraci. Ovšem musím říct, že mi nikdy nikdo ohledně dítěte nic neřekl. Lidi se na něj spíš smějou, když třeba lítá po vagónu metra. A upřímně řečeno, docela mne to štve, protože já se snažím mu vysvětlovat, že to lidem vadí, zatímco oni se tváří, že ne. Nevím, možná je to tím, že je syn takový hodně roztomilý dítě, hezounek, a na každýho se směje a s kažým je kamarád... já tohle nerozlišuju, ale lidi asi ty tendence mají.
Předchozí