Přidat názor k článku Jedna dvě, Honza jde

Monty, nikdo mi taky nikdy nic nevyčítal ohledně dětí - až na vyjímky, např. o víkendu sousedka. Je ale pravda, že já jsem nikdy nebyla zastánce výchovy - seď tiše, ani nemukej. Asi proto, že takhle jsem byla vychovávaná já. Mě to vadí - je to proti přirozenosti dítěte. Připadá mi to stejné, jako kdyby někdo důchodce nutil běhat a nechápal, že nemohou na nohy. Nenechávám děti řvát na celé kolo, ale na druhou stranu je rozhodně nenutím sedět tiše, nehnutě, panebože, jen aby si chrupající pán odnaproti nestěžoval. I proto jsem ráda, že máme vlastní dům. Opravdu už mě nervovalo to věčné a nutné - neskákej, nedupej, ticho apod.
A co se týká vměšování do cizích věcí - to nemusím. Ale pokud budu mít pocit, že mě něco obtěžuje, raději to řeším narovinu a hned, dokud mám nervy ještě pevné. Ono se leckdy přijde na to, že se jedná pouze o nedorozumění.
Co opravdu nesnáším - je např. v kině, když si někdo stěžuje, že neviděl na plátno přes pána v přední řadě. Doprčic, proč si stěžuje až po filmu, já si jednoduše přesednu, či požádám pána, zda by si nevyměnil místo a proč /samozřejmě, pokud to jde/. Ještě jsem se nesetkala s tím, že by mě někdo poslal do háje.