Přidat názor k článku Jedna dvě, Honza jde

Monty, ja bydlim na stesti v bytu se silnymi zdi a chodim do ruznych restauraci a tak nastesti nikdo zatim nemel duvod komentovat muj rezim nebo materske schopnosti. Nastesti pro sebe take nikdo nepokousel se neco rict memu manzelovi, protoze on vybira slova mene peclive nez ja. Vetsi problem bych videla spise v necitlivosti k individualnimu biorytmu ve skolkach a skolach. Nam take ustalil se na vecer posunuty rezim– kvuli vrozenych sklonu a take proto, ze jako ty radeji pracuji v noci. Ale se vstavanim do skolky je ted dost velky problem. Zatim chodime posledni z tridy a jestli ignorujeme mirne nespokojene usklebky a prekousnu svoji nespokojnost, ze odchazim z praci ve chvili, kdy mne se nejlip pracuje, tak to docela jde. Skolni dochazka vsak uz bude problem. A neni to pro „sovy“ problem maly. Ja trapila jsem si se stavanim do skoly cely zivot a opravdu dusenve rozkvetla jedine na univerzite, kde vybirala jsem si kurzy od 11.00 do 23.00 a vecer vysedavala jsem v knihovne. Pro pisatelky s omezenou predstavivosti a rozhledem zduraznuji – „sovovsti“ neni vec, kterou by se dalo opravit nacvikem.
Co se tyka jidla v restauraci, take tam mam lepsi rozhled nez ve skolce, co muj syn ma na taliri. Jestli chtela bych vymyslet, o co jako „zodpovedna matka“ bych mohla se potrapit, tak svou pozornost smerovala bych tam. Ale zatim slysela jsem, ze mu tam chutna, takze nevidim duvod.