Přidat názor k článku Jedna dvě, Honza jde

Ještě bych, Cizinko, dodala. Hra na vlak podle mě není zrovna výraz "dospěláckého" chování. Je to rozkošná dětská hra, kterou někdo možná moc nechápe (třeba synovy učitelky v MŠ), ale já třeba ano - byla jsem spokojená, že syn je s takovou zábavičkou spokojený. --- Moje matka, to už je něco jinýho. Místo co by byla ráda, jak si vnuk hezky hraje, tak mu zakazuje na jejím chodníku kreslit silnice a značky (které syn kreslí k smrti rád), a chce, aby kreslil na její chodník jen "pořádné obrázky" - vůbec přitom nebere v potaz, že to dítě nic jinýho kreslit nechce (možná že ho frustruje to, že to "neumí", ačkoliv mu vysvětluju, že to vůbec nevadí); jinými slovy řečeno - jestli moje matka na tom bude trvat, tak má syn na jejím chodníku utrum s kreslením:-(((
Poslední (doufám:-)) dodatek: do žádné pózy "dokonalé matky" se nestavím. Co bych z toho asi tak měla? Mám ráda zámky - požádám manžela, aby s dítětem poběhal v parku a já si jdu do zámku na prohlídku. Mám ráda divadlo - požádám babičku o hlídání a s manželem vypadneme do kulturního stánku. Vidím, že tříleté dítě má v pozadí vrtulku - tak ho necpu na hodinové nudné přednášky. Je to snad póza? Podle mě ne. Prostě dělám to, co považuju za správné, samozřejmě v rámci svých možností. Apropos - za ideální matku se rozhodně nepovažuju; důkazy tohoto tvrzení tady podávat nehodlám, ale taky nemíním zastírat, že mé mateřství má jisté mezery:-)))
M.