Taky sem byla odhodlaná dudla nedat. MOJE VELKÁ BLBOST. Naočkována "blbostmi" o návyku na dudla a možnýmy problémy s kojením (úsměvné), jsem se dudlíku ubránila, i když jsem doma pár dudlů měla. V roku, při růstu stoliček, malá zjistila, jak je fajn dudlat palec. Bude mít tři a pořád dudlá. Ne jen večer, ale přesně, jak psala jedna maminka v prvních komentářích na tento článek, bere to jako věc na uklidnění, při únavě atd. prostě i v průběhu dne.
Takže u druhého bude dudlík, ať ho bude chtít, nebo ne. Ať se mi to líbí, nebo ne. Dudlík zahodím, ale palec ne. Nejhorší je, že když ji pohlídám a dudlat palec jí nedovolím, tak večer v pohodě usne. Více méně je to spíš zlozvyk a ten se špatně odnaučuje.
A k tomu laku na nehty - Ada mi první noc řekla, že jí palec nechutná, ale další noc dudlala z vesela i čerstvě nalakovaný palec.
Dudlíkové děti jsou v pohodě - dítko si nejvíš poplače. Zato palec je oříšek. Žeby uřezat? :o)
Předchozí