Přidat názor k článku Deník koule - začátek

ano, můžu to psychicky snášet líp nebo hůř...Ale těžko jsem si ty fyzické potíže vyvolala sama...Extrémně nízkej tlak a neustálý zvracení taky ne...No, možná se mi mělo líbit to obludný nemotorný břicho a napuchlý nohy, ale nelíbilo se mi to....Jak říkám, nijak zvlášť jsem to neprožívala, ale rozhodně jsem byla mnohem šťastnější, když už to bylo za mnou, když už jsem krátce nato měla zase svou váhu a nemusela jsem nosit těhotenský hadry, když jsem mohla zase cokoli jíst, když jsem mohla zase běhat a skákat a vůbec, když mě zase nic neomezovalo...
Ono je nám to pořád očkováno, jak je to krásný požehnaný stav, nejkrásnější období v životě...Jasně, je to zázrak, v břiše mi roste moje dítě, malej zázrak, něco neuvěřitelnýho, fascinujícího...Tak to taky je...Jenže to neznamená, že si budu namlouvat, jak je mi skvěle, když to tak není....U mě to tedy nebylo....