Ahoj holky,
podotýkám, že mám vytouženého syna a urputně se snažím o další miminko.
Po vysazení antikoncepce jsem přibrala 18 kilo, chodila jsem na cvičení podle paní Mojžíšové a konečně se zadařilo. Špatně mi začalo být hned, nebyla to ranní nevolnost, ale celodenní a trvala celé těhotenství. Zvracela jsem X dnů v kuse.
V 16 týdnu jsem musela ulehnout kvůli špatně uložené placentě, také mi začalo tvrdnout břicho, tak jsem do sebe ládovala denně 15 tablet magnesia. Po několika týdnech mi dovolili vstát, ale šetřit se. Nevolnosti vesele pokračovali. V 28 tt mi odtekla plodová vody a skončila v porodnici. Naštěstí mě pustili domů, s tím, že je vše v pořádku. Během těch několika dní v nemocnici jsem zestárla o několik let, protože jsem se strachovala o své milované miminko, přestože pro mě těhotenství nebylo pohodové. Po té jsem šla váha dost nahoru. Také zjistili cukrovku a lékaři mě začali přemlouvat, abych si nechala vyvolat porod, že riskuji svoje zdraví. Taky jsem začala otékat, nicméně vydržela jsem, starala se o chod domácnosti, přípravovala se na mimčo, prala, žehlila, atd. Plodová vody odtekla šest hodin po uzavření mnou vybrané porodnice, tak mě čekala cesta jinam. Za hodinku začaly bolesti po 4 minutách, ale celý porod trval skoro osmnáct hodin. při velké snaze sestřičky ze mě syna dostat, my hupsla bez varování na břicho a roztrhla mě i na 6 cm uvnitř. Za týden jsem absolvovala ještě jedno šití, pro tentokrát na chirurgii, protože když jsem v porodnici tvrdila, že mi 6 hodin po porodu vypadávají stehy, pravili, že je to normální, že se to hojí. Také dali mého synka jiné rodině při návštěvách a ještě za mě dělali blbou, že jsem si ho nechala v pokoji a přitom jsem si pro něj šla k nim. Nikdo se mi za to neomluvil. A sex s partnerem? Na začátku těhoteství to doktor zakázal na celé těhotenství, ne že bych na něj měla velkou chuť. Šestinedělí trvalo týdnů 9, pak jsem začala menstruovat. Kvůli zdravotním potížím mi musela moje NOVÁ lékařka předepsat antikoncepci, kvůli kojení jsem něměla moc na výběr. Ale moje tělo reagovalo jinak. Začala jsem krvácet a přestala jsem po 115 dnech. Takže trvalo opravdu dlouho než jsme se spolu začali zase milovat. Tímto mu také děkuji za jeho výdrž. A i přes toto všechno na to vzpomínám docela ráda a nyní moc toužím po dalším děťátku. Každý prostě prožívá těhoteství jinak.
A mě se článek opravdu moc líbil.
Četly jste někdy Prevíta od Simona Bretta? Taky píše ironické postřehy o dětech, já si vždy ráda přečtu, směju se u něj. A jestli by mi kvůli tomu někdo tvrdil, že pro to nemám ráda svého syna, tak je asi dost hloupý!!!!!
Předchozí