Přidat názor k článku Jedna dvě, Honza jde

Milá Dobromilo,
předesílám, že nemám ráda hlučící, envychované děti, které matky nekázní. Zároveň socítím se všemi matkami, které cestují vlakem s malými dětmi. Jedním z problémů je nedostatečný počet kupé pro matky s dětmi - v řadě vlaků chybí úplně, občas je problém z nich dostat pryč cestující, kteří žádné děti nemají ("my tu ale byli dřív"). K výchovným metodám si dovolím jednu poznámku: mám kamarádku, která se, když měla svou jednu dceru, dívala s údivem na matky, které své děti "nezvládaly" a byla poněkud hrdá na to, jak ji má pěkně vychovanou, hodnou a tichou. No, pak se narodil její syn a názory jí trochu poopravil. Je to pěkné číslo :). Teď má čtyři děti a k soudům již není tak rychlá. Mne naopak z mých představ o výchově má první dcera vyléčila, protože je to hlučné dítě mající velmi silnou vůli (což enznamená, že ji nechám dělat si, co chce, ale je to prostě poněkud náročné). Když se pak narodil syn, od miminka bylo vidět, že je jiný a mé sebevědomí mi trochu vyléčil :) - prostě je to takové to vcelku nekonfliktní sluníčko. No a teď mám tři a zase je všechno jinak... Tím chci jen říc, že není vše jen ve výchovných metodách, ale také v tom, jaké to dítě je. Nemůžu tu vámi zmiňovanou matku obhajovat, třeba to byl vážně děs a hrůza, ale třeba taky věděla, že když zrovna na tyhle děti tvrdě přitlačí, udělají ještě větší brajgl... Je snadné zvnějšku posoudit a sama mám k tomu silné sklony, ale také je dobré si uvědomit, že mohu být vlastně nespravedlivá.