milá Essi,
já naopak Tvůj článek naprosto chápu. Věta "těhotenství není nemoc", kterou v mém okolí vyslovovali pouze muži, mě v požehnaném stavu přiváděla k šílenství, ale vždy jsem to v sobě nějak překousla. Máš pravdu v tom, že nejvíce zaručených rad mají ti, kterým je daná problematika dosti vzdálená.
Na své těhotenství jsem se moc těšila. Ranní nevolnosti jsem měla celý den, i v noci jsem si šla zatelefonovat na onu místnost a trvaly 5 měsíců. Pak 2 měsíce blaha, totální psychické pohody a vyrovnanosti, měla jsem pocit, že mi vůbec nic nevadí:-). Pak mě začala bolet záda v bederní oblasti, něšlo ani sedět ani ležet, tak jsem postávala v předklonu opřená o stůl:-)))...na porod jsem se moc těšila a až to byl ten nejkrásnější den v mém životě, rodila jsem 12 úžasných hodin, tolik jsem se na syna těšila, čas mi neskutečně utíkal a najednou byl tady:-)))...náš didinek, Štěpánek.
Těhotenství jsem přežila a porod prožila:-). Přeju hodně štěstí a zdraví.
Předchozí