Martino, naprosto schvaluji tvé názory, rodila jsem v roce 85, po porodu naprostý zmatek v citech - miluji své dítě nebo ne - dnes vím, že nic lepšího mě nemohlo potkat. Zažívala jsem stejné obavy - plíny, mluvení, dovednosti. Vše jsme zvládly později než se píše v příručkách a nic se nestalo. Dcera je bezvadná, chytrá a chystá se na studium medicíny. Myslím, že nejdůležitější je děti milovat z celého srdce, věřit jim (o pubertě dcery ani nevím) a hlavně mít na ně čas. Mám švagrovou, která stále jen uklízí a její 9-tiletý syn se ke mně chodí tulit a říká mi "maminka". Držte se. Eva
Předchozí