Já jsem se o té metodě dočetla na webu včera. Bohužel snad ani není text v češtině- jenom v němině /neovládám) ale anglicky naštěstí ano. Po přečtení některých těch materiálů jsem si uvědomila, že už reaguju a poznám, kdy Tomášek kaká, protože má skoro vždycky prdíky a používám na ně rektální rourku. každopádně už tedy poznám, kdy chce kakat. Co se týče čurání, v knížce píšou (a pravda je) že miminky čurají téměř vždy hned po probuzení, po nakojení. Tam se nemůže člověk splést. Takže doporučují (ted to samozřejmě hrozně zjednodušim a zestručnim) po spinkání a kojení s miminkem do polohy polosedu - pololehu (ty menší) na náš klín, zádíčka opřít o naše břicho, hlavička nekinklat - a když miminko čůrá, říkat mu při tom nějaký stálý zvuk (např.sssss), který si po někoikáté zapamatuje a při jeho slyšení pak časem se bude snažit čurat/kakat, respektive to pro něj bude signál že ted může. Tenhle zvuk říkat ze začátku i v situaci, kdy vás mrnous ze začátku počůrá když ho vybalíte na přebalováku, v posteli atd.
Včera jsme to po spaní zkusili a čurání se povedlo 1x, dneska 2x, a malinký kakouš a spousta prdíků. Zjistila jsem, že asi mnoho situací kdy dítě začne vřískat a já si říkám:ježiš co mu je, vždyt se mu nic neděje, tak část z toho je že se mu chce! Dále v materiálech doporučují, abyste se naladili na signály miminka, v teple ho rozbalit do naha, a pozorovat jeho řeč těla, když čurá/kaká. Tak abyste, až ty signály bude vysílat, to poznali. Nejde to hned, oba se to učíte. Miminko vás kolikrát počurá, chce to trpělivost. Výhoda je prý v tom, že miminko "vyslyšíte", a tudíž je tam skutečná komunikace, nenutíte je zvyknout si (po 5 měsíci cca) být v počuraných a pokakaných plenkách (prý pak na signály rezignuje - zvykne si kakat do plenek, a pak ho to zase odnaučujete později) spotřebujete mnohem méně plenek, šetříte kapsu i životní prostředí (plenka na jedno použití se rozloží zhruba za 500 let). Lze to praktikovat třeba jen ve dne, nebo i půl dne. Hlavní je milý přístup k miminku, žádné stresy, když se nepovede. Každopádně Tomášek, když se mi vyčural do lavorku, smál se spokojeně, a já věděla proč.
Jana
Předchozí