Přidat názor k článku Moderní tatinkové, aneb o inteligentních mužích, kteří zůstali doma....

Take muj muz stravil s nasi dcerou cele prvni dva roky, musim ale priznat, ze rada jsem tomu nebyla. Rozhodnuti padlo na posledni chvili, kdy jeho pracoviste nedostalo schvaleny vyzkumny projekt, takze zadne penize, ze kterych mel byt pristi roky placen. Ja jsem v te dobe praci mela a navic muj muz zacinal sepisovat doktorat, coz lze delat i doma, takze……ale bylo to narocne, v kazde volne chvilce a po vecerech psal. Po prvnich mesicich, kdy jsme byli doma oba, a ktere byly moc pekne, jsem se vratila do prace – i s lahvemi na odtrikovani mlika – ale spokojena jsem nebyla, stejne jsem cely den myslela jen na Johanku, styskalo se mi a mrzelo mne, ze nejsem s ni, kdyz jsem si ovsem vzala volno, mela jsem zase vycitky svedomi, ze zanedbavam praci a nervovala jsem se tim, zda stihnu v terminu to, co mam…

Muj muz ale tvrdi, ze zustat s ditetem doma by mel povinne alespon rok kazdy otec a spolecnost ze by byla docela jina. Rika, ze i ti nejvykonnejsi manageri velkych firem, politici, makleri, obchodnici, by najdnou videli, kolik “pomaleho” casu je za zivotem kazdeho cloveka, kolikrat se mu musi utrit zadek, vymenit pokecane tricko, rozmixovat cerstva zeleninka a kolik hodin se s nim musi kazdy vecer stravit docela necinne pri nekonecnem uspavani. A o tom ze zacatek kazdeho zivota je. A ze by se cely ten nas svet tak bezohledne a silene porad nekam nehnal, kdyby jsme to vsichni vedeli.