Přidat názor k článku Spaní v mámině a tátově posteli může být pro děti osudné

Náš sedmiměsíční syn spal se mnou na posteli ze začátku, než jsem se odhodlala upravit postýlku podle jedné rady z diskuze, kterou jsem si četla ještě těhotná, nevím kde. ¨Matraci jsem dala nejníž(je teď na úrovni naší), sundala postranní část a přistavila k mojí části letiště. Malý spí ve svém a přece se mnou. A nemůže vypadnout. Mně se teď spí mnohem lépe. Dříve jsem celou noc byla ve střehu, přikrývala ho (i peřina nám oběma byla malá), spala jsem jen na jednom boku těsně vedle něj a moc jsem si neodpočinula. Teď je to lepší.Přece jen jsem potřebovala mít víc místa. Jsme oba s manželem trochu objemnější.
I večerní usínání se v poslední době zlepšilo. Malý byl zvyklý usnout při kojení, pak jsem ho opatrně položila. Teď ho položím i bdělého a čekám, až sám usne. Někdy mě drží za ruku, někdy ho lehce hladím po hlavičce. Sice se ještě pořád 4-5 za noc probudí, ale jsem hned vedle něj, tak se nestačí ani moc probrat a po přiložení k prsu zase usne.
Ráno vstává kolem 7 a po hodině až dvou zase usne. Chodím spát s ním, abych vyrovnala deficit z noci. Starší kluci jsou stejně ve škole.