Přidat názor k článku Deník koule - začátek

...jestli taky můžu.... pročetla jsem pozorně prvních pár příspěvků (tak třetinu, na víc opravdu nemám čas) a "praštila mě do oka" IRENA s tím, jak si má "uvědomnělá a svědomitá" matka těhotenství UŽÍVAT.

Předesílám, že mám doma sedmiměsíční krásnou, zdravou a nadevšechno milovanou dceru. Je doslova vymodlená. Toužila jsem po ní víc než pět let a trvalo nekonečných půl roku než se zadařilo. Přesto můžu s čistým svědomím napsat, že TĚHOTENSTÍ BYLO PRO MĚ UTRPENÍM OD ZAČÁTKU DO KONCE! A když píšu od začátku, tak myslím úplně od začátku, protože jsem dva měsíce rozháněla nepřicházející menstruaci, udělala jsem si tři negativní testy, a dokonce mi vyšla i negativní krev (všechno jsem oplakala) a najednou "tam" byla. Sedmitýdenní plod i se srdíčkem.....
Hned nato nastalo 16 týdnů trvající peklo, trávila jsem celé dny s hlavou v záchodě, neschopná byť jen vstát a umýt nádobí... plakala jsem svému muži na rameni, že NECHCI být těhotná... hned jak přešlo zvracení, přišla diastáze stydké spony. Rozestupovala se tak, že jsem měla dojem, že už se nikdy nesejde. Každý krok byla tak řezavá bolest, že jsem si rozmýšlela, jestli mám udělat ještě jeden... o vysokém tlaku, oteklých nohách, bolavých zádech a několika "výjezdech" do nemocnice ani nemluvím.... a třešničkou na dortu byl porod (osmnáct hodin na sále s kapačkou v ruce a nemožností pohybu, který skončil císařem).
Ano i moje těhotenství mělo světlé chvilky ale myslím, že bych je spočítala na prstech jedné ruky a i přesto trvám na tom, že svou dceru miluju, nedokážu si život bez ní představit a plánuju jí jednoho až dva sourozence v nejbližší době, ale kdyby to šlo a "těhotenství" bych mohla vynechat a domů mi někdo přinesl ten uzlíček v poviánu, tak bych byla všema deseti pro!!!!

A jen tak na okraj, Essi znám osobně a je to úžasná osůbka a o Puntíka se pokoušeli víc než rok, takže je to taky velmi velmi milovaný tvoreček!

Essi, jen tak dál, moc hezky píšeš!!!!