Přidat odpověď

Čauky,
žárlivost u nás je, ale velice malinká. Jen někdy, když si dlouho hraju s Kájou a Eliška se začne taky hlásit o větší pozornost (což většinou nedělá, je prostě spokojená, že je s námi) a já jdu zabavovat Elíka, tak najednou Kája chce, abych si hrála jen s ní a Elišku dala třeba tatínkovi nebo do postýlky. Ale bývá to jen někdy. Většinou chce, abych je nechala samotné, že se o Eli postará sama, ať se nebojím. Nebo mi radí, proč Eli pláče - mami, je asi pokakaná, nebo je unavená, nebolí jí něco? No tak, Eli, co je s Tebou? - to jsou Kájiný slova. Já když jdu na záchod, tak jí říkám - Kají, koukni na Eli, aby si nic nestrčila do pusy, jo - a když se vrátím, tak mi hlásí, že je všechno v pořádku a že byla skoro jako velká maminka. Opravdu ji nedovoluje měkteré věci strkat do pusy (vezme jí i něco velkého a běží za mnou - mami, není to moc malé, může to dát do pusy? Myslím, že to zvládá v pohodě, tak uvidíme, jaký budou spolu mít vztah později. Eliška, když vidí Káju, tak je taky moc spokojená a veselá.
Pa, pa, Kája přestala mastit hru na druhém počítači, tak jdu za ní :o)