Evo, ještě nemáme ani zdaleka vyhráno. Syn je zatím dost ustrašený, pohodlný, nesamostatný a někdy dost vzdorovitý. Ale snažíme se dělat všechno, co je v našich silách, abychom ho nasměrovali za lepšími vlastnostmi a schopnostmi. Někdy se to daří a někdy holt méně. Ale chodí do alternativnější školy, takže máme myslím dobrého spojence:-))) Každopádně když syna srovnám se sebou, tak je v otázce sebevědomí mnohem dál než já (ačkoliv já byla zas dál v otázce sebeobsluhy, samostatnosti a poslušnosti). Řekla bych, aspoň se mi to tak teda zdá, že "dýchá" volněji, než jsem mohla "dýchat" já. Uvidíme, co z toho vzejde. Pochopitelně jsem přesvědčená o tom, že pokud bude zdravě sebevědomý, že bude mít větší šance v životě uspět, než jsem měla já.
M.
Předchozí