Přidat názor k článku Úvahy jednoho městského člověka

Jen takovou špetičku zkušeností, Milado a Boženo. Přeberte si ji, jak uznáte za vhodné. Když já byla dítě, tak se v mém rodném domě topilo kamny (kotlem) na uhlí. Byl by býval mohl topit i přes noc, ale to nešlo, protože v domě nebyla kotelna, kotel byl v kuchyni, a nešlo riskovat, aby případné jedovaté plyny unikající z přivřeného (málo hořícího) kotle vnikly do bytu. Ve všední den to znamenalo, že se ráno netopilo samozřejmě vůbec - v zimě se tudíž vstávalo do zimy. Návrat domů znamenal návrat opět do zimy - příchozí člen musel zatopit. Co si tak matně vzpomínám, někdy zatápěl i děda, tak nevím, možná že o to dědu mí rodiče požádali, když jsem se já domů vracela co malé dítě neschopné zatopit jako první. Později si pamatuju, že jsem už zatápěla sama, a třeba i štípala dříví, když bylo potřeba. Teplo se tvořilo dlouho (byla jsem dítě, nepamatuju si časové údaje). Ale! To teplo v době skutečné zimy znamenalo v kuchyni asi tak 16 až 17 oC, a v ložnici!!! pouhých cca 13 oC!!! Ano, ano, děvčata. Moc dobře si vzpomínám na doby, kdy se spalo pod skutečnou péřovou duchnou, s flanelovým pyžamem, a v dobách nejhorších i v županu a teplých ponožkách. --- Kdepak ústřední topení! Anebo plyn! Může se nastavit, co kdo ráčí, a nemusí se spát pomalu v čepici. Kdepak erotické saténové prádélko!
M.