Přidat názor k článku Úvahy jednoho městského člověka

Mirko, musím se smát skoro nahlas. Připadá mi, že jsi musela bydlet zamlada v jednom domě se mnou. Zážitky jsou totožné, akorát my neměli toho dědečka a první člen rodiny chodil domů po 15 hod, takže jsme kolektivně zmrzali než se kamna rozhořela. Ještě si vzpomínám, jak jsem se jednou vzbudila v noci na kojení mimina a místnosti byly plné kouře - vypadlo koleno za kamny a všechen kouř šel dovnitř. Půl noci jsme strávili větráním (venku mrzlo až hrůza), mimino jsem uložila do fusaku na nevytápěnou (tutíž nezakouřenou) chodbu. Dodnes mám husí kůži při pomyšlení co by bylo kdyby..... Jistě, Milada mi odpoví že si za to můžu sama, neboť ona jediná ví vše. Já tuhle celou debatu beru jen jako vzpomínání a přiblížení jak to chodí teď a dříve. Zdravím a jdu si uvařit čaj a sednout si na sluníčko. Nějak mě z toho rozdrobila zima.