Přidat názor k článku Úvahy jednoho městského člověka

KačkoH, jasně že NĚKTERÉ mámy u NĚKTERÝCH prací mohou se i zabývat dítětem - podobně jako to popisuješ. Ale asi ne u přepírání plín v koupelně, která má 2 x 1 metr například. Navíc existují lidé, kteří nejsou schopni věnovat se více činnostem najednou - traduje se to sice o mužích, ale já jsem taky taková. Celé první tři roky věku svého syna jsem se právě o to snažila - vařit a brebentit na mímo, žehlit a při tom vymýšlet pro syna zábavičky, škrábat brambory a přitom synovi pomáhat s vyplňováním nějakých kresbiček či hádanek. Ať jsem se snažila sebevíc, dosáhla jsem jedině toho, že jsem z toho byla čím dál nervóznější a vystresovanější, až jsem něčeho z toho musela nechat. A byla jsem tak hloupá, že jsem si to ŠÍLENĚ vyčítala a považovala jsem se za úplně neschopnou a naprosto k ničemu. Čili - někteří jsou prostě nastavení tak, že buď jedno (domácí práce) nebo druhé (věnování se dítěti), ale nikdy ne dohromady. Je to hroznej handicap pro to dítě - protože se tolik nenaučí domácím pracem jako ti, jež mámy (či otcové) k domácím pracem přitahují odmala - ale - jaksi se s tím asi nedá nic moc dělat. --- Já osobně jsem schopnější něco "za provozu" učit syna až teď, když je mu sedm roků.
M.