Přidat názor k článku Úvahy jednoho městského člověka

Federiko, zatím to řeším tak, že holky naložím do vozíku a frčím nakoupit nebo k doktorce na kole. Auto sice máme, ale snažím se jezdit co nejmíń.
S tou mojí spokojeností je to asi tak. Mám období, kdy jsem tu šťastná, Liška běhá po zahradě, chodíme se koukat na koně, jezdíme na Hlubokou, chodíme do lesa a pak přijde období, kdy se tu nedá projít suchou nohou, někdy se tu nedá ani projet autem a v tu chvilku proklínám celé přestěhování. Když na mě přijde chvilka, kdy si chci popovídat, tak jedu do MC vzdáleného asi 14 km. Tam po půlhodině už koukám na hodiny, kdy to skončí, protože mě drnčí v hlavě.
Prostě je to asi tak, že bych potřebovala být na vesnici poblíž Prahy. Mít možnost kdykoliv se sebrat a jet za kamarádkama do Prahy, ale taky mít tu možnost být o samotě.
Snad z té slátaniny pochopíš co tím chtěla můra říci.:o)