Az zakusis, pochopis. Kdyz jde o mne samotnou ve spitale, jsem trpelivy, skromny pacient, typu "dej se vule bozí" nebo "co me nezabije, to me posili", rozhodne ne zadny chronicky kverulant. Ale když jde o male dite, je to uplně něco jiného.
Pletes do sebe dve veci - neco jineho je vedet a umet a neco jineho je nejak se chovat - kultura poskytvani dane lekarske sluzby. Vedeni nedela z cloveka Boha. Pokora musí byt na straně pacientu i lekaru. A navic, jak znamo, dusevni pohoda prispiva k uzdraveni - u deti to plati stonasobne. Nebo taky jinak: zdravi je stav telesné, dusevni i socialni pohody. Takže mají-li být nemocnice místem, kde se má člověk uzdravit , je třeba to mít na vědomí.
O.
Předchozí