Přidat názor k článku Úvahy jednoho městského člověka

Pavlo, a to si vem, že my kluka musíme budit v 5.45, abychom stihli vlak v 6.50 do školy. Je to tvrdý a je mi ho děsně líto, protože zároveň se vracíme z té školy před šestou večer (aby byl co nejvíc mezi dětmi - což nám zase doporučil psycholog jako lék na synovy problémy se zapojením v kolektivu). Ale vstávat zatím jinak nemůže, bohužel. --- Taky když jsme se sem na vesnici stěhovali, jsme ani zdaleka netušili, co všechno to bude obnášet (a to jsem na vesnici sama prožila dvacet let života). Netušila jsem, že mě nebude bavit zahrádka (protože nebudu zvládat zároveň pečovat o batole a zároveň se hrabat v hlíně a kytičkách). Netušila jsem, že mi nesedne doktor obvoďák a že budu stejně muset za praktickým lékařem jezdit do města. Netušila jsem, že synovi nesedne kolektiv ve škole (a mně přístup pedagogů), takže budeme syna vozit do školy opět do města. --- Teď bych nakonec strašně ráda, abychom se mohli do města přestěhovat, ale asi nebudou penízky:-(
M.