Takže někdo fundovaný (vystudovala jsem mimo jiné obor herní specialista – HS je člověk, který v nemocnici zpříjemňuje pobyt především dětským pacientům např. tím, že je psychicky připravuje, popř. doprovází na zákroky) rád zareaguje na Tvůj příspěvek:
Autorka článku podle mého rozhodně není přecitlivělá – ona jen není otupělá. Sama mám velmi špatnou zkušenost s pobytem v oficiálně vstřícné nemocnici – od okamžiku, kdy se mi doma začalo opakovaně dusit třítýdenní dítě jsem se stala pro všechny hysterickou matkou – po třech týdnech se mi teprve podařilo dosáhnout hospitalizace v nemocnici, další týden nás lékař navštěvoval pouze na dvouminutovou vizitu a po zbytek dne nebyl k sehnání a když se mi potom poprvé podařilo s dusícím se dítětem v náručí odchytit na chodbě jakousi doktorku, byli najednou hysteričtí všichni – dítě dostalo dýchací masku (vždyť úplně modrá v obličeji!) a zavřeli nás na izolaci, aby se nikdo nenakazil… a to jsem byla velmi slušně informovaná o tom, na co všechno mám právo – bohužel hysterické matky prostě málokdo bere vážně…
Kdybych nestudovala dvě věci najednou, ale postupně, studovala bych taky 6 let – znamená to snad, že se můžu chovat k ostatním přezíravě? A to se na medicíně neučí, že psychická pohoda prospívá uzdravení těla? Když jsem během pobytu v nemocnici líčila manželovi jak jsem zoufalá, říkal: Jani, je mi to moc líto, ale já nemůžu do rána vystudovat medicínu, abych prckovi pomoh. Příští rok můžem potřebovat třeba právníka – a co pak? Studovat pro změnu práva? Já můžu jen dělat dobře svou práci a doufat, že ostatní budou dělat dobře tu svou.
K poznámce někoho jiného o tom, že dát dítěti facku je lidské: dát facku osmiměsíčnímu dítěti dle mého lidské není (ani si nedokážu představit, jak bych se asi rozmáchla – opatrně? no abych ho rovnou nezabila…).
Žabko, zkus to prosím přeposlat aspoň tomu ombudsmanovi jak navrhla Olča - já naši zkušenost nikomu nenapsala (i když jsem o tom hodněkrát uvažovala) a pořád ještě mě to mrzí, ale už je to rok a třičtvrtě...
Předchozí