Ahoj Pawlí,
já jsem si mateřství nepředstavovala absolutně vůbec nijak a totálně mě to dostalo :-)). Brečela jsem nad řvoucím miminkem, protože jsem vážně NEVĚDĚLA, jak je utišit .... a brečela jsem smutkem a bezmocí, protože jsem nedokázala rozpoznat, co by potřebovalo - a myslela jsem si (bláhově), že to poznám!!
Lepší pak už bylo, když se miminko na chvíli usmálo a dokázalo držet nějakou blbůstku v ručce - to mě strašně hřálo u srdce. Ale ty začátky ... Strašně doufám, že u druhého mimi už budu "ostřílenější" - i když při té mé přezodpovědné povaze, nevím, nevím :-)).
Hlavně když jsou děti zdravé, ahoj, Afrikánka
Předchozí