Přidat názor k článku Trochu jsem se spletla aneb Mé první hlídání

Sylvio,

svoje dítě kojím dosud a ještě dlouho chci, přesto jsem poprvé od ní odešla asi tak na 8 hodin, když jí byly necelé 2 měsíce (po šestinedělí) a to jsem pak praktikovala a praktikuji pravidelně doteď s tím rozdílem, že kromě odstříkaného MM jí i normální batolecí stravu, páč jí je něco mále přes rok.
Samozřejmě, že taky neuměla nejdřív pít z flašky. No tak jsem jí na flašku naučila (zhruba v těch 6 týdnech - přiznávám, že jsme nikdy neměli problémy se sáním, takže jsem si troufla). Nejdřív jí hlídal manžel (velmi se osvědčil jako chůva), později naše hlídací teta, kterou jsem do všeho zaškolila :)
A teď, když se holka dostala do věku "separační úzkosti" a nejraději je pověšená u mě na krku, tak ji prostě při mém odchodu musí někdo zabavit tak, aby NEVIDĚLA, že odcházím. A pak je v pohodě a nebulí. Jó, kdybych jí udělala pápá a pak se hrnula pryč, to by byl řev aspoň na hodinu. Ale jde to i bez toho řevu (s dobrou hlídací tetou nebo tátou, který je zrovna v dobrém hlídacím rozmaru :)).
A nemyslím teda, že by moje dítě bylo frustrované.

Tím nechci tvrdit, že by toto šlo provádět s každým dítětem. Moje holčička byla od malička klidné spavé miminko a celkem dobře přivykala novým "zvyklostem". Jen chci uvést protipříklad trochu kategorickému tvrzení, že kojené dítě si nelze nechat hlídat a že neřvoucí dítě = frustrované.