Přidat názor k článku Miminko v porodnici II

Ovšem možná je taky ta druhá alternativa. Totiž že miminko po kojení váží stejně nebo jen třeba o 10g více a to i když se poctivě snažilo a sálo půl hodiny. A že to vážení po každém kojení u maminky vyvolá takový stres a pocit neschopnosti, že to jde ještě hůř - a kojení nakonec selže. Bohužel stresem se produkuje v organismu adrenalin a ten blokuje nejen účinky oxytocinu nutného pro spouštění mléka, ale jistě mám vliv i na celou regulaci tvorby mléka. Prostě čím víc jsem pod tlakem, tím roste pravděpodobnost selhání. Dom,nívám se, že i to mohla být jedna z příčin, proč se právě tohle stalo nám. Nevěděla jsem kolik má malý vypít. Myslela jsem, že na ty archy s údaji se někdo dívá třeba denně, ne že to vezmou po 5-6 dnech a řeknou "takhle ale nepřibere nikdy, měl by vypít 5-10krát tolik". Měli jsme rooming-in, malý pil i po hodině. Tedy chtěl pít - a já mu neměla co dát, prostě se skoro nic netvořilo a tak jen slábnul, byl stále spavější, váha klesala (šel cca o 500g dolů). Po každém zvážení a zjištění, že to zase nestačí, jsem v posteli brečela. Sestřičky malému zkoušeli dát mléko od jiné maminky lžičkou, nakapat stříkačkou...nic. Chtěl jen sát. Buď ode mně a nebo z lahve. Skončilo to tou lahví už z porodnice a u mě pocitem totálního selhání (ta lahev přišla až 9.den). Zkoušeli jsme kojit dál, bohužel se to nikdy pořádně nerozběhlo (max. asi 80ml denně a to ještě rozdělené asi do 8-10 dávek). Možná by to šlo lépe, kdybych nemusela každou hodinu koukat na váhu, jak moje hormony prostě selhávají. Možná že by stačilo vážit jednou denně před a po kojení a až ty "problémové" děti sledovat víc. Pro maminky co mají mléka dost je to jistě příjemné zjištění, ale já poznala co je to totální frustrace... J.