Přidat názor k článku Trochu jsem se spletla aneb Mé první hlídání

Ještě tohle - s několika spolužačkami ze základky se kamarádím dodnes a přitom jsme tak strašně rozdílný, že bychom si podle vší logiky neměly ani mít co říct. Jenže právě tím, že se známe "se vším všudy", ty bariéry odstraňuje... a taky pak toho člověka logicky i jinak hodnotím než holku, která byla už na střední "fiflena" a po x letech přede mnou sedí a plácá něco o nakupování hadrů. Ona když mi kamarádka, kterou znám od školky, bude vyprávět, jak reklamovala kalhoty, tak mě to sice v podstatě taky nezajímá, ale akceptuju to jako část jejího života, kterej mne jako celek zajímá právě proto, že je to kamarádka. :o)
Prostě, když jdu na sraz s lidma, který jsem neviděla od maturity (hned po matuře jsem se odstěhovala), tak čekám, že se něco dozvím podstatnýho o těch lidech, kde pracujou, kolik mají dětí, kde bydlí... ale je mi srdečně fuk, v čem jsou oblečený a odkud jsou fotky z dovolený, který nechávaj kolovat. :o)