Přidat názor k článku Trochu jsem se spletla aneb Mé první hlídání

Víš Monty, já si tvých příspěvků velmi vážím, ale na tenhle musím nesouhlasně reagovat... Jsem totiž asi divná, ale já si neužívala a nikdy jsem necítila potřebu si "užívat"... Ke škole jsem měla brigádu každý den, na diskotéku nebo do hospody jsem se dostala tak 2x do roka. Po škole jsem si našla velmi náročnou práci, která nebyla ani tak finančně dobře ohodnocená, aby jsme se s manželem zmohli na vlastní byteček, tak jsme zůstávali u rodičů. Jediné, co jsem v této době chtěla (cca od 18-ti) bylo mít dítě, ne courat po hospodách a opíjet se. Když jsme s manželem zjistili, že zajistit bydlení pro nás znamená minimálně 20-ti letý závazek v podobě hypotéky, tak jsme se rozhodli se o dítě pokusit - vyřešit si děti, mít na ně dost volných fin. prostředků a až nastoupím po mateřské zpět do práce tak teprve řešit bydlení... Já měla Filípka ve 24 a občas si připadám, že to bylo hrozně pozdě, moje kamarádky mají narozené děti když jim bylo 18 let, 21 let, 24, 27, 31 let (ano, mám jen 5 kamarádek s dětmi) a sama vidím, že ty mladší zvládají spoustu situací lépe - prostě to neřeší a problém se nějak vyřeší sám. Také jejich děti jsou mnohem lépe vychované, než moje a matek "v mém věku" - my se bojíme na dítě křiknout, aby nás "nedejbože" nepřestalo mít rádo, nebo co...
Takže holky - nesuďte ani mladé, ani starší maminky, každý věk má své pro a proti, hodně mladých maminek nemá zájem si užívat činností, které ve svém důsledku nemají žádný smysl a jsou velmi zodpovědné!