Přidat názor k článku Jak mi ukradli porod

Čekám své první, sice až na jaře, ale z porodu jsem měla takový vítr, že jsem začala všechno plánovat hned od začátku. Zlatý internet! Najít se na něm dá všechno. Po delším dumání (jestli je to opravdu nezbytné a jestli si moc nevymýšlím) jsem se rozhodla pro Vrchlabí. Manžel ani nebyl moc proti, vlastně vůbec, a abych mu zahnala i poslední pochybnosti, dala jsem mu přečíst pár popisů porodů, z Vrchlabí i odjinud - a už by mě asi jinam nepustil :-))
Fakt je, že po tomhle rozhodnutí mě strach přešel a teď už se na porod i těším. Jsem povahou dost kliďas, ale trochu tvrdohlavec - krize zvládám výtečně a v klidu, ale jak se někdo tváří, že to zvládne líp, odhodlání mě opouští. Nedovedla jsem si tudíž představit, jak rodím někde, kde mě dirigují :-D To by dopadlo buď zavražděním dotyčného ;-) nebo opravdu velmi nepovedeným porodem, kde bych měla vztek na sebe i okolí.
Hlavní kritérium bylo proto - najít porodnici, kde mě prostě nechají být a budou po ruce jenom když to budu opravdu potřebovat. O ohleduplnosti k mimču nemluvě. Žádné podivné procedury, začít život šokem je přeci hrozná hloupost...
Snad bude všechno v pořádku a těch 300km překonáme včas (chceme být na místě pár dní předem). A jak hormony pracují, obrečím všechno možné, i ty články tady a je mi hrozně líto, že se něco tak neuvěřitelně ohromného jako je porod nepodaří kvůli setrvačnosti myšlení pánů doktorů. Ostatně i při hledání porodnice jsem obrečela fakt, že je sice úžasný, že je kam odjet, ale že je přeci příšerný a absurdní, že je to vůbec třeba a že je to místo jen jedno...
Ale ze strachu je těšení a tak to stojí za to ;-)