Přidat názor k článku Trochu jsem se spletla aneb Mé první hlídání

Ahoj Zuzko a ostatní,

vůbec neodsuzuji, když si někdo najde na 2hod hlídání tetu či studentku. Každá milující máma má soudnost a určitě dá hlídající instrukce, otestuje si ji a pak, existují mobily... Já sama mám jednu babičku v Káhiře a druhou 350km. Z toho je manžel půlku měsíce fuč. Pokud se chci mentálně a psychicky dobít, zavolám naši usměvavou Veri a ta příjde a zpestří mě i Danýskovi den. Ten je s ní rád a považuje ji za kamarádku. Když po sedmé příjdu a on spokojeně spí, tak vím, že je všechno v pořádku.

Mé dítě je totiž extra citlivé na napětí a negativní emoce. Po porodu jsem čekala dva měsíce tady, než jsem s malým odcestovala za tatínkem. Měla jsem depresi, stýskalo se mi a malý mi v noci hodně křičel. Z mého vnitřního napětí nemohl přes den vůbec spát a v noci s obtížemi. Teď už dlouho spí 2x denně až hodinu a půl...a 12 hodin přes noc.

Obdivuju u Zuzky, že má takovou slabost pro malé děti, ve svém věku. Mě vození kočárku nikdy předtím nezajímalo. Teď si to ale užívám. Prostě si Veri myslím, že za těch pár let z tebe bude skvělá máma. A možná miminko plakalo, protože se mu po mamince stýská, chtělo by být u ní... což mi připomíná, že až budu čekat další, tak si koupím šátek na nošení a pro spokojenost miminka se stanu indiánskou babičkou.