Přidat názor k článku Trochu jsem se spletla aneb Mé první hlídání

Taky mě napadá ještě jedna podstatná věc. Duševní mladost by mohl být spíš než paření (předpokládám nevázané pití?...) stav duše, kdy je člověk schopen zkoušet nové věci a poznávat, oddat se v rámci svých možností aspoň na chvíli nějakému zájmu, a třeba i do hloubky, sem tam spáchat nějaký mírný přečin proti rozumu ve prospěch nějaké záliby (když to neublíží druhým, protože v tom je právě mládí záludné, že lidi při něm občas dělají věci, které mohou někoho druhého bolet, a to bych neřekla, že je nějaká ctnost hodná následování). Ve vztahu k dětem bych řekla, že je to stav, kdy se rodič (potažmo vychovatel) dokáže do dítěte vcítit, dovede si představit pohnutky nějakých bláhových činů či myšlenek, a dokáže přimhouřit oči nad občasným škobrtnutím, a rovněž má pochopení pro různé fantazie a hříčky malých dětí nebo sny a představy dospívajících.
Tož tak.
M.